Není tomu tak dávno, co jsme do azylového domu přijali těhotnou maminku, které se pak zanedlouho narodil syn – malý Daneček. Připadá mi, jako by to bylo včera, ale od jeho narození již uplynul celý rok.

V azylovém domě jsme mamince po celou dobu pomáhali v řešení její náročné životní situace i v zajištění všeho potřebného. Zároveň jsme měli možnost pozorovat pokroky jejího dítěte – Danečkovo první zvednutí hlavičky, otočení na bříško či úsměv. Bylo hezké slyšet maminku, jak se chlubí: „Daneček už se posadil.“ nebo: „Slyšeli jste? Už řekl máma…“

Právě tyto malé a zároveň i velké události jsou pro nás krásnými povzbuzeními v naší práci v azylovém domě.

Marie Danielová

Daneček po narození a dnes…