Když jsem nedávno před poradnou vylepila pozvánku na Den otevřených dveří a pak se zadívala na původní secesní vchod, který vydechuje zvláštní náladu, napadlo mě, kolikrát se ty dveře už skutečně otevřely a kolik lidí jimi prošlo. Ať už klientky, dárci, dobrovolníci nebo zaměstnanci, anebo také opravář kotle či náhodná kolemjdoucí hledající obchod se záclonami (ano, i toto je v prvním patře domu možné 🙂 ) – každý vešel se svým jedinečným neopakovatelným příběhem.

Mnozí se museli poprat se svými obavami, než sáhli po naší klice. Klobouk dolů. Otevření poradnových dveří pro ně často znamenalo zároveň otevření lepší budoucnosti. Děti, které sem maminky přinášely pod srdcem, dnes už  běhají – buď za mámou, nebo za někým či něčím úplně jiným, třeba během svých studií na školách. A otevírají své vlastní dveře…

Že je to dnes nostalgický střípek? Asi je… Ale k podzimu trocha té melancholie přece patří, nebo ne? A navíc – víte, že za každým Dnem otevřených dveří začíná něco úplně nového?

Nela Prokešová, poradna Cesta těhotenstvím