Misijní střediska

Misijní středisko Dobrá

Život v roce 2020

Život v našem misijním středisku v tomto roce tak jako všude poznamenala pandemie koronaviru. I když jsme balíky posílat nemohli a situace byla stále nejistá, na misie jsme nezapomněli.

O to více jsme se snažili získávat nové informace a být připraveni na dobu, kdy tato pomoc bude opět možná.

 

 

Život v roce 2019

V tomto roce se nám opět podařilo poslat z Dobré 3 velké balíky. Načasovali jsme to tak, aby sestřičky naše balíky dostaly kolem Vánoc. Nepodařilo se to úplně – sestřičky balík dostaly až po Vánocích, ale vůbec jim to nevadilo. Díky tomu mohly rozdělit jídlo, léky, sladkosti pro děti i deky chudým rodinám, na které se o Vánocích již nedostalo.

Dopis sestřiček nám udělal velkou radost. Nejen, že jsme se dozvěděli, jak prostě a přitom vděčně slaví chudí lidé Vánoce, ale zároveň jsme mohli reálně zakusit, že naše snaha má smysl a význam. Jsme za to moc rádi.

 

 

Život v roce 2018

Tento rok mělo naše misijní středisko velmi milou návštěvu – na několik dní za námi přijela jeho zakladatelka, která před časem odešla do řádu Misionářek lásky Matky Terezy, sestra Agnes. Její návštěva nás všechny moc povzbudila a její zkušenosti z různých koutů světa znovu ujistily, že naše snaha a práce má smysl.

Letos se nám podařilo zabalit a poslat 4 balíky do Indie a Etiopie. Do chystání balíků se zapojili především skauti, a to velicí i malí. Někteří z nich to dělali úplně poprvé a bylo krásné pozorovat, jak vážně to berou a snaží se získat pro ten svůj balík to nejlepší. Jeden balík si ale přišli zabalit a přitom zavzpomínat i starší skauti, dnes již rodiče. Přáli by si, aby i oni dokázali svým dětem předat to vědomí, že je potřeba myslet na ty, kteří jsou sice daleko, ale naši pomoc potřebují.

 

 

Život v roce 2017

Také v roce 2017 se nám v Dobré podařilo nachystat a odeslat 5 balíků. Směřovaly na známé adresy do Indie a Etiopie a všechny v pořádku došly, což nám udělalo skutečnou radost.

Možná by někoho mohlo napadnout, proč nepošleme do misií přímo peníze? Vždyť by to úplně stačilo. V rámci našeho skautského střediska učíme děti nemyslet jen na sebe a umět se rozdělit s druhými. A tak se spolu s nimi snažíme zjistit, co kde v misiích  právě potřebuji a pak jim to poslat. Někdy to bývá složité a jindy zas milé, když vymýšlíme složení balíku, ale děti se tím učí vnímat potřeby nejen své, ale i těch druhých.

Možná je naše pomoc jen kapičkou v moři bídy a utrpení, ale věříme, že i tato kapička by chyběla. A děkujeme všem, kdo nás v tomto úsilí podpořili.

 

Život v roce 2016

Po nadšených loňských reakcích z misií na naše balíky zaslané těsně před Vánocemi jsme se i letos rozhodli poslat 4 balíky se stejným načasováním. A s vymýšlením jejich obsahu jsme si ještě více pohráli. Kromě školních, hygienických potřeb, zdravotnického materiálu a léků jsme do míst, kde víme, že řeholní sestřičky roznášejí jídlo chudým rodinám, přidali více kusů trvanlivých potravin. Tak, aby bylo možné o Vánocích podělit co nejvíce rodin. Zároveň jsme mysleli i na nějakou maličkost pro tamní děti – nafukovací nebo skákací balónek, bublifuk, omalovánky, puzzle či malou stavebnici. Tak doufáme, že to udělá radost.

Milou příhodu jsme zažili na poště při odesílání balíků. Pošta byla plná lidí a tak jsme s těmi obrovskými balíky nebudili zrovna nadšení – budeme zdržovat. Paní pošťačka však u přepážky vše trpělivě zvážila, vypsala a pak vytáhla peněženku a podala nám peníze se slovy, ať příště přibalíme i něco málo od ní. Díky za každé milé povzbuzení její i Vaší pomoci.

 

 

Život v roce 2015

Z misijního střediska v Dobré jsme během roku 2015 poslali „jen“ 4 balíky, ale zato jsme si s jejich obsahem pěkně pohráli. Odeslání balíků jsme si načasovali tak, aby dorazily do Bombaje a Bhopal v Indii a do Addis Abeby a Jimmy v Etiopii právě před Vánocemi. Zabalili jsme do nich mimo potřebných věcí také spoustu malých dárců – ozdobné knoflíčky, hřebeny a ozdoby do vlasů pro děvčata ze školy pro mladé dívky v Bombaji, hry, stavebnice, balónky, bublifuky a magnetické tabulky pro opuštěné děti v Bhopal, mléko, pudink, Nutelu, marmeládu pro chudé lidi v Etiopii – dobroty pro ně nevídané. S paní na protetice, u které jsme objednávali zdravotní punčochy, jsme se také pořádně zapotili a to při převádění udaných rozměrů v palcích na na naše centimetry. Ale vše dobře dopadlo.

Dnes ze zpětných dopisů víme, že balíky dorazily na místo určení a udělaly velkou radost. A nás hřeje vědomí, že jsme pomohli tomu, aby Vánoce na čtyřech místech naší planety byly krásnější. Jsme rádi, že toho smíme být účastni.

 

Život v roce 2014

V roce 2014 se nám do misijních center v Indii a Etiopii podařilo z Dobré odeslat rekordních 9 balíků. Kromě dobrých lidí z Dobré, kteří se na balíky pravidelně skládají, nám to umožnil i příspěvek Nadace Martina Romana, který jsme obdrželi již v minulém roce a jehož prostředky jsme tento rok čerpali. Hodně nám pomohl také dar našich mladých herců z Dobré, kteří nastudovali divadelní hru? Blbec k večeři? a výtěžek z dobrovolného vstupného ve výši 17 500 Kč nám věnovali. Patří jim velký dík.

Zvláštní radost jsme měli také z daru jedné rodiny se třemi malými dětmi, která se domluvila, že každý den daruje nějaké chudé rodině kdekoliv na světě jeden chléb. A protože jeden chléb stojí kolem 28 – 30 korun, odložili do rodinné pokladničky pro chudé denně 30 Kč. Za rok z toho byl slušný obnos, který nám rodina přinesla, a my jsme s jejich souhlasem nakoupili ne sice chleba, ale jiné potřebné potraviny, léky a školní potřeby a ještě zbylo i na poštovné do Indie. Když jsem pak této rodině osobně děkovali, jen skromně prohlásili, že to přece není nic tak velkého… Jen jeden chleba denně?

Naše balíky jsme posílali na nám známé adresy do Indie a Etiopie a o všech máme zprávy, že v pořádku došly na místo určení a udělaly radost tam, kde měly. Ve školce v Indické Bhopal sestřičky Misionářek Lásky kromě potravin a sladkostí potěšily i stavebnice a hry na rozvíjení myšlení dětí. Od sestry Fredy jsme se dozvěděli novinky ze školy v Bombey. A největší radost nám udělala odpověď z Addis Abeby, ve které sestra Phanuela píše o naší kamarádce a rodačce od nás, sestře Agnes, která k Misionářkám Lásky Matky Terezy odešla již více než před 15 lety.

Vám všem, kdo nám s misiemi v Dobré pomáháte a umožňujete nám tak s úsměvem na rtech pokračovat v materiální pomoci i v navazování přátelství v oněch „dalekých“ zemích

DĚKUJEME!

 

Život v roce 2013

Letos nás napadlo přiblížit Vám život v tomto misijním středisku ne tolik z pohledu těch, kdo tuto pomoc nabízí, jako spíše z pozice těch, kdo ji dostávají. A tak jsme si pro Vás s paní Ivou Mališovou, vedoucí misijního střediska v Dobré, připravili malý výlet do dálných krajin Afriky a Indie.

Nejdříve jsme zamířili do Indie. Na obrázku jsou děvčata ze školy pro dívky v hlavním městě Indie, v Bombaji, kam jsme poslali v minulém roce balík s pletacími přízemi, háčky, jehlicemi, bavlnkami i dalšími materiály pro ruční práce. Děvčata z nich měla upřímnou radost, vždyť znalostí ručních prací si budou schopny v budoucnosti zajistit živobytí. Nad návody na pletení a vyšívání v angličtině, o které prosila sestra Freda, která má místní školu na starosti, jsme se sice trošku zapotili, ale pak jsme zapojili i široký okruh našich přátel a výsledek stál za to.

A protože jsme do balíku přibalili i něco pro radost, místní děvčata si hned vyzkoušela, jak jim budou české sponky slušet. Pro sestřičky a starší obyvatelky, které více než paráda trápí nemoci a bolesti zad a kloubů, plánujeme v dohledné době poslat ortézy, masti a léky. Však už se na ně sestra Freda i její svěřenkyně moc těší!

V Indii jsme zůstali také na dalším obrázku, jen jsme se přesunuli do města Bhopal, kde se sestry Misionářky lásky starají o mentálně postižené děti v místní škole a školce. Také sestře Amrit, která má komunitu sester na starosti, jsme poslali balík a věříme, že i tady zaslaná pomoc pomohla.

A to už jsme v daleké Etiopii. Nejprve jsme zamířili do Addis Abeby za sestrou Janneke. Ta se svými spolusestrami zrovna přemýšlela nad tím, čím potěší své svěřence u příležitosti tamějšího „svátku dětí“. Náš balík přišel jako na zavolanou. Ze zaslaných surovin uvařily sestry dětem malinový pudink, který děti nikdy předtím nejedly a moc si na něm pochutnaly. Navíc každé dítě našlo v balíku malý dárek – nafukovací balónek. Radost dětí z těchto našich ?maličkostí? byla nelíčená a obrovská.

V Etiopii se nežije lehce a každá pomoc je tam velmi vítána. Na prvním obrázku je maminka s dětmi z vesnice Dire Dawa, kde se sestry Misionářky lásky starají o chudé. Druhý obrázek znázorňuje typický dům té vesnice a na třetím jsou její obyvatelé v šatech, které našli v našem balíku. Jak je vidět, i tady balík udělal velkou radost.

Proto děkujeme Vám všem, kdo nám svou pomocí pomáháte pomáhat.

 

Život v roce 2012

V Dobré jsme v roce 2012 se skauty zabalili a poslali tři dvaceti až dvacetipěti kilogramové balíky. Jeden putoval do Addis Abeby v Etiopii, další dva do Indie. Do Indie jsme jeden z balíků poslali na úplně novou adresu, kterou nám poskytla naše česká kamarádka, misionářka lásky Agnes. A pak nastalo dlouhé, tříměsíční čekání, zda dostaneme odpověď. Když už jsme si začínali myslet, že se balíky ztratily nebo byly vykradeny, odpovědi konečně přišly a to ze všech tří misijních center. Všechny sdělovaly, že balíky došly v pořádku a udělaly radost.

Děkujeme Vám všem, kdo nám pomáháte tuto radost rozdávat.

Příhoda z balení

Když jsme letos balili balíky do misií, vysvětlovala jsem našim pomocníkům, kteří u toho byli poprvé, jak je důležité deku i látku na povrchu balíku dobře zapošít. Vyprávěla jsem ji při tom příběh naší kamarádky sestry Agnes. Ta, když si jednou přišla v Etiopii pro náš balík na poštu, našla za přepážkou nepříjemného pána, který se právě snažil do balíku dostat, aby si z něj pod záminkou kontroly něco odnesl pro sebe. Stává se to – a misionáři proti tomu nemohou nic dělat. Tehdy se to ale nepodařilo. Když nebyl schopen se do balíku dostat, ztratil trpělivost a sestra Agnes si mohla odnést balík celý.

Povzbuzeni touto přhodou jsme se s radostí pustili do práce. Jen jedna skupinka, která zašívala poslední balík, ne a ne skončit. Když už se mi to zdálo příliš dlouho, nakoukla jsem a užasla. Skauti klečeli nad balíkem, jehož švy byly zašity tak drobnými, hustými stehy, že by se za ně nemusela stydět ani profesionální vyšívačka ubrusů. Málem mi z pusy vylítlo: „Co blázníte?“ Než jsem ale stačila promluvit, zvedli ti tři starostlivě hlavy a zeptali se, jestli to tak stačí, aby se do balíku nikdo nedostal. Musela jsem je pochválit a poslat domů, stejně už měli prsty rozpíchané do krve. Jsem si ale jista, že také sestřičky v Etiopii při rozbalování tohoto balíku s vděčností vzpomínaly na ty, kteří jej s takovou pečlivostí a láskou pro ně připravili.

Ivana Mališová, vedoucí misijního střediska

 

Co přinesl rok 2011

V roce 2011 se nám opět podařilo zabalit a poslat 6 balíků do misijních oblastí v Indii a Etiopii, všechny sestrám Misionářkám lásky. Naší radostí bylo, že když nám sestřičky z Indie napsaly, že je trápí problémy s cévami a revmatismus, mohli jsme i jim pomoci zásilkou léků a vitamínových doplňků.

V zasílání misijních balíků nám velmi pomohli také naši přátelé z jedné valašské vesničky, Tiché.

Jednou u nás zazvonili a v náruči drželi obrovské krabice plné obvazů, léků, vitamínů, pudinků, sušeného mléka. Prý je zaujalo vyprávění o tom, jak se dá osobně poslat kus lásky až do Indie, a tak se složili se svými přáteli a přivezli něco pro chudé. Předali nám i peníze, které jsme mohli využít pro nákup další pomoci.

Pozdrav z Indie

V poslední době nám z Indie jako odpovědi na naše balíky chodily dopisy předtištěné na počítači. Zřejmě tak sestřičky činily z nedostatku času, protože nestíhaly odpovídat na všechny balíky osobně. Z těchto dopisů jsme se sice dozvěděli spoustu informací o pokrocích ve školství, učebních oborech, které v Bombai pro chudá děvčata otevírají, i o financování a rozšiřování školy pro ně. Nějak nám v tom ale chyběl osobní přístup bývalé matky představené, která loni zemřela. Tato sestřička psávala s láskou o zvířatech a přírodě v Indii, o denních radostech i starostech, které se svými nemocnými a chudými sestřičky společně prožívaly. Posílala ručně pokreslené listy bambusu a ručně lepená přáníčka, která vždy potěšila naše skautíky i spoluobčany v Dobré.

A letos, asi po dvou letech, kdy nám chodily stále stejné, černobílé předtištěné dopisy, jsme v obálce opět našli malý barevný pohled s rukou psaným pozdravem nynější matkou představenou. Máme radost z obnovení této ručně psané komunikace a už šetříme na další balíky.

 

Pomoc v roce 2010

V roce 2010 se nám podařilo se skautkami z Dobré zabalit a poslat 5 balíků. Dva na známé adresy do Etiopie, dva do Indie a jeden nově Misionářkám lásky na Haiti.

Děkujeme všem, kdo nám pomáhají tuto pomoc posílat!

Zastavení nad nákupním košíkem

Jedno nákupní setkání v roce 2010 bylo pro mne bylo něčím nezapomenutelné a zvláštní. To když jsme s manželem nakupovali věci pro misie v Tescu a u pokladny se postavili s vrchovatým, nebo spíše přeplněným vozíkem do řady, kde na místě pokladní seděl mladý chlapec. V duchu jsme jej litovali, že právě on bude muset zvládnout takovou fůru věcí, kde je potřeba přepočítat 60 vanilkových, 60 kakaových, 60 banánových pudinků, 50 jahodových, 50 oříškových, 50 meruňkových müsli tyčinek, 75 kartáčků na zuby atd… Míváme špatné zkušenosti, že se na nás většinou zlobí nejen zákazníci za námi, ale i pokladní bývají nevrlé. Ani se jim někdy nedivím, ale tenhle mladík vypadal docela usměvavě a hned se s námi dal do řeči. K čemu prý potřebujeme takové množství tak rozličných věcí? Když mu to manžel trošku objasnil, mladík se rozzářil ještě víc a sdělil nám, že je brigádník, který studuje na vysoké škole zahraniční a ekonomické vztahy a jeho oborem jsou právě země třetího světa. Se zájmem rozpoutal diskusi o tom, zda je „rozumné“ mít tolik dětí, když „na to nemají“ a pak jsou nešťastní… A my mu vyprávěli zkušenosti naší kamarádky Gonxche a srovnávali stresy, pohodu, napětí, sobectví, přátelství… u nás a třeba v Etiopii. A když jsme se při placení loučili, mladík nám podal ruku a řekl, že takhle se nad situaci v zemích třetího světa ještě nikdy nezamýšlel. A že po dnešku už si nebude tak jistý, zda jsme my se svým uhoněným stylem života a s touhou mít všechno opravdu šťastnější. Měli jsme z toho s manželem radost a při odchodu jsme se ještě museli ohlédnout a zasmát, neboť starší pán, který celou dobu trpělivě stál ve frontě za námi, se mladíka se zájmem zeptal: „Kam že to všechno posílají a co s tím dělají?…“ Třeba tato debata o lidském štěstí v bohatství, či chudobě, pokračovala u pokladny v Tescu ještě nějakou další chvíli. A i když můžeme mít názor na to, co je vlastně štěstí, každý jiný, nás moc potěšil dopis od sestřiček z Jimmy, které nám napsaly, že na vánoční besídku chtěly dětem udělat radost něčím neobvyklým. Podařilo se jim to díky našim pudinkům, které všem moc chutnaly. Dokonce nám z této besídky poslaly fotografii.

Vzácné setkání

Léto roku 2010 bylo pro naše pomocníky ze skautského oddílu bohaté nejen táborem, ale i několika skautskými svatbami. A to se promítlo i do života misijního střediska. Vždyť např. odmaturovat, složit zkoušky, pak připravit tábor a několik vtipných uvítání pro novomanžele, to zabere dost času. Proto jsme se k balení balíků pro misie dostali až na začátku září.

Před tím jsme ještě měli možnost navštívit naši kamarádku Nastěnku, nyní misionářku lásky Matky Terezy sestru Gonxche, která byla na pár dní na Slovensku. Kromě velkého duchovního povzbuzení nám stihla povyprávět i o těžké situaci misionářek lásky v Indii a na Haiti.

 

Ohlédnutí za rokem 2009

V roce 2009 jsme začali mít v našem misijním středisku malý problém – kdy se společně sejít k balení balíků. Většina šikovných spolupracovnic – skautek se totiž rozjela na vysoké školy po celé republice. A protože na zabalení dvou balíků je dobré mít 6 – 8 lidí a z toho ještě aspoň dvě, které umí obstojně anglicky, trvalo nám letos nějak déle, než jsme našli společný termín a dali se do práce.

Když jsme začínali před desíti lety, společná příprava dvou balíků nám trvala až neuvěřitelných 6 hodin! Dnes jsme tak sehraní a každý zná svůj úkol, že stejné balíky jsme schopni zvládnout i za 3 hodiny. Možná Vám to připadá stále dlouho, ale věci na misie se balí trošku jiným způsobem, než jsme zvyklí u balíků, které posíláme svým známým. Jednak se všechno zboží, které by mohlo štěrkat, nebo nějak chrastit, musí stáhnout k sobě a zabezpečit tak, aby žádný zvuk nebudil podezření celníků. Také všechny potraviny, kterým by se mohly protrhnout papírové obaly je potřeba pevně zabalit a přelepit do igelitových sáčků. Od doby, kdy jsme sáček s krupicí nechaly ležet v balíku hned vedle mýdel na praní si hlídáme i rozložení aromatických věcí vzhledem k potravinám. Krupice totiž načichla vůní mýdla a musela se vyhodit.

Svůj úkol při misijní pomoci má i naše nejmladší světluška Kačka, která má na starosti uložení léků. Protože Acylpyriny a Paraleny jsou baleny v krabičkách vždy jen po jednom plátu, zabraly by v balíku kus místa. Proto Kačka uloží 3 až 4 pláty do jedné krabičky a tím nám ušetří spoustu místa. Když máme všechno správně uložené, zašijeme vše do deky, igelitového pytle, látkového pytle, odešleme a pak už se těšíme na odpověď.

V roce 2009 se nám takto podařilo odeslat 5 balíků. Dva do Indie a 3 do Ethiopie. Že došly v pořádku balíky, které jsme poslali v létě, nám již sestřičky ve svých dopisech potvrdily. Dva balíky, jsme ale posílali až těsně před Vánocemi, tak u těch si ještě chvíli na odpovědi počkáme. Za posledních devět let, ale došly v pořádku všechny – proto věříme, že i tyto dorazí tam, kam mají, pomohou a potěší tam, kde jsou určeny.

 

Desetileté výročí

V roce 2008 jsme oslavili už 10 let své existence. A tak tento rok byl pro nás obzvlášť radostný a něčím také zvláštní.

Přijela nás totiž po téměř desíti letech navštívit naše rodačka a kamarádka Jana, nyní sestra Gonxche, která je od roku 1999 v řádu Misionářek lásky Matky Terezy. Poslední léta prožívala na různých místech Etiopie. Žila v městech i v těch nejmenších vesnicích, a tak nám mohla vyprávět o zvyklostech a životě tamních lidí. Poradila, co je nejvhodnější poslat do každého konkrétního místa, neboť věděla, kde je nemocnice pro dospělé, kde naopak škola pro děti a tudíž přijdou vhod třeba i bonbóny?

Vyprávěla nám také jeden příběh, který se stal, když jsme posílali velký balík do Addis Abeby na její jméno. Ona byla mezitím přeložena na jiné místo, do malé chudé vesničky, ale protože byl balík napsán na její jméno, putoval za ní. Popisovala nám, jak pak při vybalování balíku všem dětem i sestřičkám zářily oči údivem a měly radost z každé maličkosti, neboť do jejich vesnice ještě nikdy žádný balík nepřišel.

Asi se nedivíte, že jsme jeden z pěti balíků, které jsme posílali z Dobré na misie letos, poslali právě do této vesnice. A dali jsme si na něm obzvlášť záležet, aby byl pestrý a udělal radost opravdu všem!

 

 

Misijní středisko Nový Jičín

Život v roce 2020

Pandemie koronaviru pozastavila život jak ve skautském oddíle, tak v našem misijním středisku. Není to ale natrvalo. Dál sháníme informace, plánujeme a těšíme se, až s posíláním balíků budeme moci opět začít.

 

 

 

 

 

Život v roce 2019

Naši skauti z Nového Jičína v tomto roce odeslali dva balíky. Jeden směřoval do Indie, druhý do Afriky. Oba obsahovaly jak základní potraviny, tak také hygienické potřeby. Pro nás samozřejmost ? pro adresáty vzácné dary. Pro děti jsme do balíků přibalili také sešity, pastelky, tužky, štětce a barvy. A nezapomněli jsme ani na zdravotnické potřeby, které jsou potřeba vždy.

Z dopisů jsme se dozvěděli, že balíky došly a udělaly radost, a tak máme radost i my!

 

 

Život v roce 2018

V tomto roce se nám podařilo poslat 2 balíky, jeden do Indie, druhý do Etiopie. Čekala je dlouhá cesta, proto jsme rádi, že u obou balíků již víme, že dorazily v pořádku. S balením pomáhaly především děti z 3. skautského oddílu a z dopisů z dalekých zemí měly velikou radost.

Jsme rádi, že tímto způsobem můžeme pomáhat těm, kdo žijí v chudobě a nedostatku.

 

 

 

 

Život v roce 2017

Tento rok jsme k balení misijních balíků využili podzimní prázdniny a pobyt skautů na chatě na Morávce. Do balení se zapojily především děti a s nadšením pomáhaly a vyzkoušely si balení balíku od začátku až do konce.

Zvládli jsme zabalit dva balíky – jeden do Indie a druhý do Etiopie a oba došly na místo určení. Máme proto radost, že i takto můžeme pomoci lidem, kteří naši pomoc potřebují.

 

Život v roce 2016

Tento rok jsme stihli zabalit a odeslat jen dva balíky, vždyť jsme se scházeli pouze o prázdninách. Jeden balík směřoval do Indie, kde jsme posílali hlavně školní potřeby a potraviny, druhý balík do Etiopie. Tam jsme poslali hlavně léky.

Letos máme velkou radost z toho, že do práce se zapojily také mladší holčičky ze skautu. Misie je zaujaly a tak věříme, že v díle budou dále pokračovat.

 

 

 

Život v roce 2015

Protože jsou mezi našimi dobrovolníky většinou žáci a studenti, kteří během roku studují a nemají času nazbyt, scházeli jsme se k balení misijních balíků především o prázdninách. Ale věřte nebo ne, nikdy jsme toho nelitovali.

Během našich prázdninových schůzek na jaře a na podzim jsme zabalili 4 balíky a poslali je potřebným do Indie a Etiopie. A díky dopisům jsme se dozvěděli také více z jejich života. Víte například, že dívky v Indii si musí před svou svatbou ušít sárí? Pro mnohé chudé to může být problém. A tak jsme do balíku do Indie poslali také bavlnky, nitě a jehly, které jim mohou pomoci.

Myšlenku misijní pomoci jsme šířili také dále – mezi své kamarády a přátele. V rámci misijního dne jsme s kamarády ve Staré Bělé zabalili a nachystali další balík chudým lidem v Etiopii. Je pro nás radost, pomáhat tím, co sami máme a předávat dál dobré dílo.

A děkujeme také Vám za každou Vaši podporu!

 

Život v roce 2014

V tomto roce jsme díky daru Nadace Martina Romana měli k dispozici tolik peněz, jak už dlouho ne. Podařilo se nám z nich nakoupit materiál a pak zabalit a odeslat 10 balíků – z toho 5 balíků do Indie a 5 balíků do Etiopie! Na naše poměry to byl docela rekord. Sešli jsme se totiž celkem třikrát – o jarních, velkých a podzimních prázdninách.

Všech deset balíků v pořádku dorazilo na místo určení a to i přesto, že jeden balík do Indie byl natržený ve vrchní vrstvě. Díky našemu pečlivému šití a preventivnímu balení balíků do dvou vrstev nakonec jeho obsah pomohl tam, kde měl.

Hezký zážitek se nám stal na poště při odesílání balíku. Když jsme tam přinesli balík určený chudým lidem v Etiopii, trochu jsem trnula, zda váha balíku nepřekročí 25 kg. Stačí totiž 10 g navíc a pošta balík nepřijme. Pro nás to pak znamená balík rozpárat (pryč je všechna dřina a námaha s jeho zašitím), vyjmout těch pár deka navíc a zase začít s vleklým stehováním. Balík, který jsme tentokrát nesli, byl opravdu hodně velký. Sotva ?žuchl? na váhu, zatrnulo mi. 25,287 kg! Když jsem si představila, jak tu tíhu vlečeme zase zpátky do klubovny, pářeme a zase zašíváme, nebylo mi vůbec do smíchu.

„Kam to máte?“, zeptala se paní u přepážky. „Do Etiopie, to je misijní balík“, hlesla jsem. Touto větou jsem vyřkla svůj ortel, protože vzápětí vzala paní do ruky adresář zemí s uvedenou povolenou gramáží. ?Etiopie ? 25 kg?, oznámila mi paní za přepážkou. Nastalo pár vteřin ticha. Už už jsem chtěla sundat balík z váhy a otočit se směr klubovna, když tu paní řekla: „Misie, že?“ „Ano, to je do misií.“ Jiskřička naděje… chvilka napětí… Je vidět, jak paní svádí vnitřní boj. Pak, jakoby se nic nestalo, paní nalepila průvodku a směrem ke mně prohodila: „Tak to máme 3 354 korun, prosím.“ Okamžitě platím a jásám! Celou cestu děkuji za tu paní na poště a její vstřícnost, která nás uchránila od vleklého párání i dalšího stehování.

Děkujeme Vám všem, kdo nám pomáháte.

 

Život v roce 2013

I v roce 2013 jsme mysleli na naše chudé v misiích a věřte či nevěřte, je to vždy pro nás jedno velké dobrodružství.  Dobrodružství, které začíná docela obyčejně ? listováním v propagačních letácích obchodních řetězců a pátráním po dostupných slevách. Pak pokračuje úmornou frontou u pokladny supermarketu, až konečně máme všechno zboží pěkně pohromadě. Teď je potřeba všechno roztřídit, zpevnit, zvážit a anglicky popsat, u léků pak přeložit návody k použití. Takže společně třídíme, lepíme, popisujeme a někdy dlouze vzpomínáme na své základy angličtiny? Pak nastává další krok ? popsané a zpevněné zboží je potřeba srovnat na deku. Možná si řeknete: ?No, tak to je toho?? Jenže ve skutečnosti nám to dá pěkně zabrat, protože srovnat nákup vážící 25 kg do úhledného útvaru, který by se dal aspoň náznakem nazvat jako kvádr nebo balík, je takřka nemožné. Ale nezoufáme. Většinou tak na třetí, čtvrtý pokus se to nakonec přece jen podaří.

 

Letos naše balíky obsahovaly hodně léků, protože se nám podařilo sehnat výraznou slevu na toto, v misijních oblastech tolik žádané zboží. Od našich přátel z misií dostáváme dopisy s požadavky konkrétních léků, které by jejich nemocní potřebovali. Většinou si ale nemůžeme dovolit posílat vše, co by chtěli. Díky daru Nadace Martina Romana v rámci projektu Čtení pomáhá jsme si to ale tentokrát dovolit mohli. A tak s velkou radostí zašíváme do neprodyšné vrstvy látky 10 balení velkých Dolgitů, 20 balení Calcia atd. Přidáváme také školní potřeby, potraviny i hygienické potřeby. Přes všechnu únavu je to opravdu radost a jen litujeme, že neuvidíme rozjasněné tváře těch, ke kterým balíky připutují?

V roce 2013 jsme takto zabalili celkem 6 balíků, z toho 4 byly z daru Nadace Martina Romana. Našemu malému dobrodružství jsme věnovali své jarní i podzimní prázdniny, ale nelitujeme. Radost potřebných, když takový balík dostanou, za to určitě stojí. Děkujeme, proto všem našim malým čtenářům z projektu Čtení pomáhá i všem, kdo jste nás jakkoliv v naší snaze podpořili.

 

Život v roce 2012

V roce 2012 jsme zabalili a poslali 5 misijních balíků. Pečlivě zabalené léky, obvazy, trvanlivé potraviny a další potřebné věci směřovaly do Indie a Etiopie, kde jsou velmi vítány. Že je to maličkost? Možná. Ale z maličkostí se skládají velké věci.

Jsme parta mladých lidí, kteří mají stejný cíl. Chtějí být nějak prospěšní a pomáhat, i když zdánlivě není jak. A tak posílají balíky. Určitě si všichni umíte představit stovky lepších aktivit na prázdniny, než téměř nekonečné šití. A přece jsme se všichni sešli a pořádně si to užili. Smáli jsme se, vykládali, prostě naplno si užívali těch chvil navzdory všemu nečekanému, co jsme také museli řešit.

Chtěli bychom proto vzkázat všem lidem, kteří si myslí, že oni pomoci nemohou: „Vždy je nějaké řešení nebo způsob! Kdo hledá, ten najde! Běžte a nehleďte na sebe, dívejte se na druhé a druzí se budou dívat na vás!“

Tomáš Havrlant, dobrovolník misijního střediska

 

Poohlédnutí za rokem 2011

Nedávno jsem byl svědkem jednoho paradoxu. Během toho, co jsem si na nástěnce před farním chrámem pročítal informace o situaci v Somálsku, za mými zády se odehrával rozhovor matky a jejího asi pětiletého syna. ?Mamííí, já chci ještě tu žlutou!? ?Ne, Pavlíku, chtěl jsi jahodovou, tu máš a už stačí.? ?Mamííí?? řev synka nabírá na intenzitě. ?Pavlíčku, neplakej. Už jsi jednu dostal.? ?Mamííí! Já chci?? ?Podívej, dneska už jsem ti koupila nové botičky do školky, chtěl jsi kokino, máš ho, chtěl jsi zmrzlinu, dostals ji, tak teď buď hodný.? ?Mamííí?? ?Tak dobře, ale to je dneska poslední. A už nesmíš plakat.? Za chvíli si chlapec vítězoslavně nese další kopeček zmrzliny. Vzápětí onu maminku zastavila žena s prosbou o příspěvek na nějaký dům pro postižené děti. A zatímco synáček hltal druhou porci zmrzliny, vysvětlovala maminka té paní, že v dnešní době finanční krize si tohle opravdu nemůže dovolit? A na mě z nástěnky hleděly oči somálského dítěte, které v dlani svíralo hrst rýže.

Během loňského roku jsme celkově odeslali čtyři misijní balíky, z toho do Afriky pouze jeden. Bylo to víceméně pokusné, protože z Afriky nám ještě nikdy žádné potvrzení o přijetí odeslaného balíku nepřišlo. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, co je v Etiopii nejvíc žádané, a taky proto, že nás omezovala určená váha balíku, jsme do něj vložili z každého trochu. Kilo cukru, trochu mouky, kilo sušeného mléka, pár müsli tyčinek, trochu léků, pár nití, pár sešitů, pár tužek. Kilo, pár, trochu? Asi za tři měsíce nato přišel dopis. Tolik upřímné a srdečné vděčnosti jsem ještě nezažil. Bylo to pro mne nepochopitelné. Za to málo, které jim mohlo postačit sotva na pár dnů, tolik díků a příslibů modlitby? Nerozumím. A v závěru dopisu sestra psala: ?Ze všeho nejvíce děkuji Bohu za to, že jsou ještě na zemi lidé se štědrým srdcem, kteří umí dávat i z toho mála, které jim finanční krize ponechává, protože ví, že člověk je bohatý jen tím, co dá druhým??

A já se musel stydět. Kdyby jen ta sestra věděla, jak prožíváme tu ?naši finanční krizi?? Jeden kopeček? Nebo dva? Jahodovou? Nebo citronovou? Už jsem to někde slyšel, že dnešní krize není krizí financí, ale krizí hodnot. Plně se s tímto názorem ztotožňuji a tiše doufám, že snad jednou pochopíme, že člověk je bohatý jen tím, co sám dal…

Tomáš Havrlant, dobrovolník misijního střediska

Děkujeme všem, kdo nám jakkoli pomáhají.

 

Zprávy roku 2010

V tomto roce se nám podařilo:

Balení balíků. V průběhu roku jsme odeslali 6 balíků. Jeden směřoval do Etiopie, ostatních 5 do Indie.  Během roku jsme našli nové kontakty a těšíme se, že posílání balíků bude dále pokračovat.

Výroba dárků. Dozvěděli jsme se, že v Indii mají obrovskou radost z osobních dárků, které jim nějak připomínají náboženství – růžence, medailky, obrázky?, tak jsme se rozhodli nějaké růžence vyrobit…

Hledání nových cest. Od adopce na dálku jsme zatím upustili, ale dál se snažíme být vnímaví k aktuálním potřebám světa. Vytrvale sbíráme známky a dnes už i vršky z PET lahví. Objevili jsme organizaci, která pak z těchto vršků zajistí výrobu dětského hřiště pro děti z dětských domovů. Tak věříme, že to přinese radost jak dětem, tak našemu životnímu prostředí.

Rozrůstáme se. Přibyli další pomocníci a tak je nás zase o něco víc. Máme z toho upřímnou radost.

 

Rok 2009

Práce v misijním středisku v Novém Jičíně se po několikaleté přestávce znovu rozběhla v březnu roku 2009.

S velkým elánem a chutí jsme se do díla pustili v našem místním skautském oddíle a protože peněz nebylo hned nazbyt, začali jsme sbírat aspoň známky a také informace. Brzy se přidali další otevření a ochotní lidé a počáteční otazníky, tápání a nejistotu vystřídala radost ze společného objevování možností, jak dělat svět krásnějším.

Prvních pár krůčků je za námi a na konci roku se nám podařilo zabalit a odeslat dva balíky do Indie. Momentálně čekáme na potvrzení jejich přijetí v Mumbai a nemůžeme se dočkat. Navázali jsme také kontakt s Nepálem a první českou misionářkou, která tam zprostředkovává adopci na dálku.

Postupně, krok za krokem, se učíme, jak vnášet pokoj a radost do světa – daleko i v našem okolí – prostě jak být misionářem.